Mirka: 374852213
Kontaktní e-mail: ffky-o-jobros.blog.cz@seznam.cz

Někdy stačí jen omdlít...-1.díl

5. září 2009 v 22:54 | Peťka & Mirka |  FFka- Někdy stačí jen omdlít...
Tak jak jsme slíbily, tak sem dáváme 1.díl naší FFky, kterou už píšeme skoro rok, ale až teď jsme se rozhodly, že jí zveřejníme. Snad se Vám bude líbit...

Peťka & Mirka ♥♥♥Peace, Love, Jonas♥♥♥


MIRKA:
"Už mám ty lístky!!!" "Ty jsi super,ségra!". "Jaký lístky?", zajímala se máma. Odpověděla jsem : "No ty lístky na JONAS BROTHERS. Petra je teďka byla koupit" "Cože??? A kdy to bude?" "Příští pondělí", řekly jsme se ségrou dohromady. "NIKAM NEJEDETE!" "Cože??? To nám nemůžeš udělat!" vykřikly jsme najednou. "Ale můžu! A nehádejte se semnou!", skončila máma diskuzi. Najednou Petra vyběhla z kuchyně a pak ž bylo slyšet jen zabouchnutí dveří jejího pokoje.Vrhla jsem na mámu ten pohled "vidíš, co děláš". Ta jen pokrčila rameny a dál se věnovala vaření večeře.
Vyšla jsem schody do patra a zaklepala jsem na dveře sestřinýho pokoje. "Peťo? Otevři, prosím." Žádná odpověď. "Peťo, prosím. Vím, že tam jsi". Najednou se otevřely dveře a Peťa mě vtáhla do svého pokoje. Měla trošku červené oči a rozmazanou řasenku. "Co budeme dělat?", zeptala se mě Petra. Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem se usmála: "Zdrhnem'." "Co?" vyhrkla Petra. "Jaký co? Ty chceš promeškat ty nejlepší lístky u pódia za tolik peněz? Já teda rozhodně ne." Řekla jsem a chvíli bylo ticho. "Máš zase nějaké nové rozhovory nebo plakáty?", zeptala jsem se a ukázala jsem na stěny přeplněné plakáty, rozhovory a fotkami JONAS BROHERS. "Jo. Jeden rozhovor a plakát byl v POPCORNu a další v DÍVCE. A tady ten rozhovor jsem vyškubla mámě z GLANCu. Divím se, že zrovna do takového časopisu pro ženský po 40 dávaj' tak úžasnou mladou skupinu." Nechápavě zavrtěla hlavou Petra. "No to víš, i starý ženský musej' mít nejnovější informace a těch nejlepších klucích," jakmile jsem to dořekla tak jsme obě dvě vybouchly smíchy."Tak co, už je ti líp?," zeptala jsem se Petry. "Jo. Díky, ségra. Fakt nevim, co bych bez tebe dělala. Mám tě ráda." "Já tebe taky. A nemáš vůbec zač. Tak co, zdrhneme teda?" "Jo. Ať si máma taky něco vytrpí!" "Tak jo. Ale chtělo by to vymyslet nějaký plán." "OK, takže ten koncert je za týden. V Práglu. Já bych jela tak 3 dny dopředu, abychom měly dobrá místa. Ne???" "Jj, to je super. A co si vezmeme s sebou?" "Myslim, že by stačil spacák a pár kusů oblečení, ne?" řekla Peťa s lišáckým úsměvem. "Jo, já bych řekla, že to bude stačit." "Holky? Můžu dál?," zaklepala na dveře máma. "NE!" zakřičely jsme najednou. "No tak, holky. Nezlobte se na mě. Tak mě pochopte." "Běž pryč!", zakřičela Peťa. Dál jsme dělaly, že jí už neslyšíme..
Jen tak pro upřesnění. Já a Petra jsme sestry z malého městečka v jižních Čechách, z Tábora. Mě je 18 a Petře 16, takže je to takový "střevo" a občas má trhlé nápady J. Ale jinak spolu vycházíme moc dobře, na to, že jsme ségry xD. Ale zpět do přítomnosti.
"Hele, uprav se. Nebo se tě máma u večeře lekne." Řekla jsem a usmála jsem se. Petra se koukla do zrcadla a vyvalila oči: "Ježiši, máš pravdu. I když bych mohla mámu trochu vystrašit za to, co nám provedla, ne?" "Radši ne, nebo nám zakáže ještě něco dalšího a bude po srandě." "No jo, když myslíš," pokrčila rameny Peťa. "Sakra! Nenechala jsi ty lístky dole, že ne?" "Jo, nechala." Řekla jsem v klídku. "Ty jsi kopyto, máma je mohla klidně vyhodit! Ona by udělala cokoliv, jen abychom tam nejely." "Ježiši, promiň!" zhrozila jsem se. "Ale neomlouvej se. Hlavně se modli, že tam na tom stole ještě leží. Mám zabavit mámu nebo vzít lístky?". "Vezmi lístky. Já mámu nějak zabavím," nabídla jsem se.
Potichu jsme seběhly dolů. "Máš štígro. Ještě si jich nevšimla." Zašeptala Petra. To mi spadl kámen ze srdce. Asi bych se zbláznila, kdyby tam ty lístky už nebyly. "Fajn, já jdu zabavit mámu a ty vem ty lístky." "Jo, běž!"
"Mami? Co máme k večeři?" začla jsem a zároveň jsem si stoupla tak, aby máma neviděla na stůl a Mirka mohla mezitím vzít lístky. "Jídlo," odsekla máma. Bylo vidět, že je naštvaná. "Jasně. Určitě to bude moc dobrý!" "Co potřebuješ Mirko? Nahoře jste na mě křičely a teď se ke mně chováš, jako by se nic nestalo." "Tak teda promiň! Jen nechápu, proč na ten koncert nemůžeme?!" "Protože Petra je na to ještě moc mladá!" "Mladá??!! Je mi 16. To snad na ten koncert nebudu moct ani ve 20!" vložila se do toho sestra. "To jsem neřekla! Bude tam plno lidí a ještě vás tam někdo někam odtáhne a co potom??" hádala se máma. "Ale bude tam semnou přeci Mirka!" "VEČEŘE!" zakřičela máma a poslední Petřinu poznámku úplně ignorovala. No, ale to jí nijak nevadilo. Hlavně že máme ty lístky.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nbmn nbmn | 5. září 2009 v 23:19 | Reagovat

tohle někdo myslí vážně?? :-!

2 Míša Míša | Web | 6. září 2009 v 20:02 | Reagovat

SUPER :-D  :-D  :-D  :-D
holky vy všdycky vymyslite neco bombastickeo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama