Mirka: 374852213
Kontaktní e-mail: ffky-o-jobros.blog.cz@seznam.cz

Top Secret - 3.díl

14. září 2009 v 18:11 | jAnČa & KiKi |  FFka-Top Secret

Top Secret! 3. Díl

Tááák další dílek…omlouvám se, že to tak trvalo, ale znáte to..škola…děsnej vopruz..tak nějak nebyl čas..přeju příjemné počtení….a kdyby se Vám chtělo tak můžete napsat i koment..P.E.A.C.E. jAnČa.


Jessica
Na letišti na nás čekal autobus, který nás odvezl do hotelu. Jakmile tam dorazíme tak se všichni vrhnou na recepci, aby si zabrali ty nejlepší pokoje. Já s Karou se držíme v ústraní a čekáme co na nás zbyde. Nemělo cenu se tam s nima dohadovat. Místo toho jsme se rozhlíželi všude kolem. Hmm docela luxus. Křišťálovej lustr, skleněný serepetičky všude kam se podíváte. Všude po zdi visí obrázky slavných lidí co tu zřejmě byli ubytovaní. No ještě, že nám tohle všechno platí škola, newim jak by jsme se my ubozí chudí studentíci doplatiliJ. "Holky tady máte klíče od pokoje, bydlíte spolu" řekne nám Harry a předá každé z nás klíč. "Super" zhodnotíme s Karou situaci a plácneme si. Vezmeme tašky a jdeme najít svoje pokoje. Všichni jsme naštěstí na jednom patře takže, když budeme něco potřebovat tak nebudeme muset zmateně lítat po hotelu a hledat se. Hodím tašky na postel a letím do haly pro svojí kytaru, kterou jsem tam chytře zapomněla. Jakmile jí drapnu tak rychlostí blesku vyběhnu schody a na rohu chodby se s někým srazím. "Ježiši, promiňte" omlouvám se rychle "No máte za co!" vyštěkne dívčí hlas a konečně se s dotyčnou na sebe podíváme. "N-Nino?" zakoktám překvapeně "Je-Jessico?" vydá se sebe také překvapeně. Ani jedna nevíme co říct tak tam na sebe je tak zíráme. "Nino, neviděla si náhodou Joa?" ozve se za rohem další dívčí hlas "Tak Nino, kde…" jakmile nás osoba uvidí zarazí se. Pořádně si jí prohlédnu. Ježiš to je Gina! Pryč!!!! "No nic musím jít, mějte se!" vzpamatuju se a chci vypadnout "Počkej, prosím" zastaví mě Nina. "Co chceš? My už si nemáme co říct!" odseknu jí, ale čekám co z ní vypadne "Vím, jenom se chci omluvit" pípne Nina "Za co? Za to, že si mě podrazila? Nebo že si mi lhala?" "Za to všechno! Měla jsem ti to říct, ale nechtěla jsem tě zatěžovat potom co se ti stalo. Promiň" dokončí Nina a svěsí hlavu "Jop, měla si mi to říct, ale to už je jedno. Přeju Vám hodně štěstí a ať vyhraje ten lepší tým" řeknu a potřesu si s Ninou rukou. Pak jí natáhnu i k Gine. Chvíli si mě prohlíží, jako, že co na ní zkouším, ale pak jí přijme a řekne "Máme to v plánu" "Zase si tolik nefandi!" schladím jí "Nemáš ponětí s kým si zahráváš!" vrátí mi to "Myslím, že vím" řeknu a začneme si navzájem drtit ruce. Z našeho zabíjení se nás vytrhne Harry "Ááá dámy jsem rád, že už jste se seznámily, ale nemusíte to zase tak přehánět!" řekne a odtrhne nás od sebe. Ještě na Ginu hodím vražednej pohled a zalezu do pokoje. S holkama jsme si povídali a asi po 4 hodinovém lenošení se odebereme na večeři.


Gina
"Holky, tohle jsem vážně nechtěla. Kdybyste mi to řekly, tak jsem nás mohla odhlásit" začnu se omlouvat a je mi trapně. "Nech už toho! Už je to za námi, teď jim ukážeme, kdo jsou pumy." Povzbudí mě Nina a v očích se jí za blýskne. "Dobře, už žádný výčitky. Jediný, kdo je může mýt, jsou oni, že se nám postavili do cesty" ušklíbnu se a pokračujeme v cestě. Konečně se můžu svalit na postel, ale né na dlouho. Musim si rychle vybalit, převlíknout se a už letím trénink. Cestou do někoho vrazím, ale nevěnuju tomu moc velkou pozornost. Na trénink to stihám jen tak tak. "Moc se omlouvám Jayi" omluvím se celá udýchaná hned ve dveřích tělocvičny. "To je dobrý, já taky došel až teď, jdeš akorát" odpoví mi Jay s úsměvem. S Jayem jsme trénovali asi 4 hodiny, a že to byli 4 hodiny tvrdý práce. Jen co přijdu na pokoj, tak padnu do postele a v tu ránu spím.


Jessica
Na večeři samozřejmě sedíme naproti pumám bez Giny..naštěstí..alespoň je klid.
Nemůžu se zbavit dojmu, že mě celou dobu pozoruje jeden kudrnáč od nich. Vždycky, když jsem se podívala jeho směrem tak se najednou koukal úplně na druhou stranu…náhoda? To asi těžko!!!

Po večeři jsme se stavila v pokoji pro kytaru a šla si sednout k bazénu. Pozorovala jsem vodní hladinu a do toho si brnkala na kytaru. Sice nebyla úplně tma, ale už začínalo být šero takže se bazén rozsvítil. Uchvácena těmi světli, které prosvítali skrz vodní hladinu jsem začala zpívat. "I'm love with you, I'm so confused I don't know what to do…"
Byla jsem tak soustředěná na zpěv, že jsme si nevšimla zvyšujícího se hluku za mnou. Znělo to jako kdyby někdo jel na kolečkových bruslích…a taky, že ano! Najednou jsem uslyšela křičet klučičí hlas "Sakra nevím jak zastavit!!!..Bacha!!!" asi mě chtěl použít jako brzdu, ale nepovedlo se a oba jsme skončili v bazénu, podotýkám oblečení!!! Jakmile se vynořím z vody a popadnu dech tak na něj začnu řvát….a je mi úplně jedno, že ke mně stojí zády. "Ty si se snad úplně zbláznil ne? Proč na to lezeš, když na tom neumíš?" chtěla jsem ještě pokračovat, ale otočil se "Ty???" nevěřím svým očí. Je to ten kluk co na mě zíral na večeři. "Tak abych ti odpověděl na tvé otázky" začne a pomalu se ke mně přibližuje. "Nezbláznil jsme se a do toho proč na to lezu nebo nelezu ti je velký kulový, můžu si dělat co chci!" řekne s ledovým klidem až mě to začne vytáčet "Ano, můžeš si dělat co chceš, ale jenom v případě, že neohrožuješ dlouhý lidi! Mohli si někoho zranit!" rozčiluji se dál "Si krásná, když se zlobíš" řekne klidně. No cože? Já mu tady nadávám a on mě tu začne normálně bavit, to není normální! "Ty si…" "Nick Jonas, těší mě" skočí mi do řeči, vezme mojí ruku a políbí ji. Za jiných okolností by mě to ohromilo, ale teď "Chtěla jsem říct děsnej a mě ani moc netěší" řeknu rázně a vytrhnu svojí ruku z jeho sevření. Trochu se zamračí a řekne "Bývá slušností se představit, když už to udělala druhá strana" začne mě poučovat "To je možný, ale slušností určitě není srážet lidi do bazénu hned jak je uvidíš a aniž by o to projevili sebemenší zájem" řeknu chytře a Nickovi nějak dojdou slova "Copak? Ztratil si řeč?" rýpnu si. Neodpoví a místo toho se ke mně začne nebezpečně přibližovat. Když už je těsně u mého obličeje a chce mě políbit tak ho zarazím "Tohle není moc dobrej nápad. Musím jít" řeknu, mírně ho odstrčím a otočím se k odchodu. Jenže můj zrak se zastaví na mojí kytaře. Teda spíš na tom co z ní zbylo. "To ne!" vydechnu nešťastně a začnu sbírat zbytky. Celé tělo bylo rozděleno na dvě půlky a hmatník na kousíčky. Vytáhnu trosky z vody a položím je na dlaždice u bazénu. Pak taky vylezu. Chvíli ty trosky hypnotizuji a pak se z ničeho nic rozbrečím. Byl to dárek od mamky..poslední, který sem od ní dostala a teď z ní zbyly jenom trosky, které už nikdo nespraví. Nick najednou vylezl z vody a obejme mě. Nechám se a ještě víc se rozbrečím na jeho rameni. Tiskne mě k sobě a snaží se mě uklidnit, když se trochu uklidním tak promluví "Omlouvám se. Nechtěl jsem tě shodit do toho bazénu a už vůbec jsem ti nechtěl rozbít tu kytaru" najednou se ve mně probudí vztek. Prudce ho od sebe odstrčím a spustím na něj "Ty si myslíš, že to nějaká pitomá omluva spraví? Tak to si na omylu, nevíš co si provedl!" křičím na něj. Nick ze začátku zřejmě nechápal mojí náhlou změnu v chování, ale nedal se. "Přestaň na mě laskavě ječet. Omluvil jsem se ti, mrzí mě to!" zakřičí pro změnu on. "Nic nechápeš" řeknu a znovu mi ukápne slza "Vždyť to byla jenom kytara" zabrblá si Nick spíš pro sebe, ale já to slyšela. Zase ta vlna vzteku. Nenávistně se na něj podívám, strčím do něj a on znovu spadne do bazénu. "Nebyla to jenom tak nějaká kytara" znovu na něj zakřičím "Dala mi jí mamka asi týden předtím než zemřela. Byla to jedna z věcí, která mi jí připomínala a díky tvému počínání je po ní!" skončím svůj monolog a Nick na mě jenom zírá s otevřenou pusou. Po chvíli se vzpamatuje a řekne "To jsem netušil. Znovu se omlouvám" "Hmm" zabručím. Seberu trosky z kytary a chystám se k odchodu, ale nedá mi to a ještě jednou se na Nicka otočím a řeknu "Měl bys nejdřív použít mozek než něco uděláš. Nikdy totiž nevíš co tvé činy můžou způsobit" "Znovu se omlouvám" pípne Nick, ale už ho skoro nevnímám a jdu do hotelu….

Vlítnu do pokoje, zapadnu do koupelny, kde se převleču. Pak se vrátím a mrsknu sebou na postel. Kara na mě jenom nechápavě kouká a vyzívá mě abych jí řekla o co jde. Nakonec jí tedy všechno dopodrobna vyložím. "Cože??? No to je hajzl!" vyletí Kara z postele "Kam jdeš?" nechápu "Zmlátit ho!" vyštěkne bojovně a hrne se ke dveřím "Ne! Prosím tě neblbni! Nestojí za to!" prosím jí "No dobře, ale stoprocentně bych ho přeprala" chvástá se "To je jasný, jako nic" uklidním jí. Ještě asi hodinu truchlím nad svou kytarou a pak se rozhodnu k radikálnímu kroku. "Kam se jako chystáš? Už bysme měli dávno spát" upozorní mě Kara "Jdu jí spálit" odpovím klidně "Proč?" nechápe Kara "K čemu mi budou tyhle zbytky?" odpovím jí otázkou "Hmm, asi k ničemu, ale tak jako vzpomínka na mamku" zkouší to znovu "Ale mamka chtěla, aby mi ta kytara přinášela radost. A ta plynula z toho, že jsem na ní hrála a to už teď už jaksi nejde" řeknu a smutně sklopím hlavu "Ok, jdu s tebou" řekne Kara a bere si bundu. Posbíráme trosky a vyplížíme se z pokoje. Jestli nás načape trenér tak budeme mít hoodně velkej průšvih. A za trest budeme muset běžet přespolní běh..už to vidím…Harry je schopný všeho!






To be Continued!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | Web | 14. září 2009 v 20:54 | Reagovat

nice

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama