Mirka: 374852213
Kontaktní e-mail: ffky-o-jobros.blog.cz@seznam.cz

Top Secret - Úvod+ 1.díl

11. září 2009 v 12:00 | jAnČa & KiKi |  FFka-Top Secret
Čau lidišky máte se? Vracím se zpátky s new ffkouJ. Jednu už mám za sebou a byla to sranda, ale život jde dál a já se rozhodla pro další. Píšu jí se svou nej kámoškou, ségrou a mojí spisovatelskou půlkou v jedné osobě KiKi, ale tak konec keců a teď k samotné ffce. Jmenuje se Top Secret! = Přísně Tajné! (kdyby někdo nevědělJ). V hlavních rolích se představí dvě holčiny, které jsou tanečnice, ale každá je z jiné části světa. Jmenují se Jessica (-tu píšu já..jAnČaJ) a druhá je Gina (-tu píše KiKiJ). Samozřejmě se tam objeví i Jobros a nejen tiJ.
jAnČaJ
Jinak touhle ffkou Vám chceme dokázat, že Nick není takovej svatoušek jak si všichni myslíJ (v našich očích a hlavách, samozřejmě! Nikdo z nás neví jaký je ve skutečnostiJ). Podstata celé ffky se ukáže až za dosti dlouho…takže s námi musíte mít trochu trpělivostiJ. Jinak pokud jde o strukturu každého dílu. Tak se budeme ve psaní střídat, ale až se to rozjede (což nebude zase tak dlouho trvatJ) tak ty díly budou prokládané. Kousek z pohledu Jess a kousek z pohledu Giny, ale nic se opakovat navzájem nebude, to se nebojte!
Upřímně doufáme, že se Vám ffka bude líbit. Ovšem to nepoznáme pokud nebudete psát komenty ať už budou pochvalné nebo na nás budete řvát, že je to největší kravina jakou jste kdy četliJ. Nám to vadit nebude..naopak..budem mooc rády, když se vyjádříte! Takže to je asi všechno….na úvod…
Pac a tlapku and P.E.A.C.E.
jAnČa & KiKi




Top Secret! 1 díl.
Fajne, takže první díl je tady…doufám, že se Vám bude líbit! Prosím komenty..
Jinak předem upozorňuju, že je to dlouhý…takže, když se to někomu číst nechce tak to prostě nečtěte!!!

Jessica

"Tak jedem, všichni! 1, 2, 3,..změna a znovu 1, 2, 3,.." křičí na nás trenér pokyny a my poslušně spolupracujemeJ.
Měla bych se představit. Jmenuji se Jessica Amy O'connor je mi 17 let a momentálně bydlím v Anglii. Můj původ je trošku složitější, jelikož jsem po mamce Italka, taťka je Američan a z části mám španělské předky, takže trošku mixJ. Do Anglie jsme se přestěhovali asi před rokem a půl, když mi umřela mamkaL. Měla rakovinu, takže to pro ní vlastně bylo vysvobození, ale pro ty co tu zanechala to byla a jsou spíš muka. Hlavně teda pro mě. Vždycky tu byla pro mě. Kdykoliv jsem si potřebovala promluvit - byla tady, když jsem potřebovala poradit - byla tady! Ale jednoho dne, tohle všechno skončilo a my zůstali bez ní. Bez jejího smíchu, hlasu, zpěvu prostě všechno se rozplynulo jako pára nad hrncem. Celé dny jsem nevycházela z baráku. Nechtěla jsem jíst, pít, nikoho vidět. Jediné co jsem si přála bylo umřít a být s mamkou. Málem se mi to i povedlo, ale moji strážní andělé mi v tom zabránili a vytáhli me ze dna. Jedním z nich je můj starší bráška Bright. Je mu 18 a hraje americký fotbal. Teda hrával, tady v Anglii tomuhle sportu moc nefandí. A mým druhým andělem je můj nejlepší kamarád Alex. Tomu je taky 17 a je úžasný tanečník a hlavně člověk. Vyrůstali jsme spolu, takže mě zná jako svý boty. To on mě vlastně přivedl k tancování. Nejdřív to bylo takové to blbnutí na ulici až se to vyvinulo v přihlášku do jednoho tanečního kurzu, ve kterém jsme si našli spoustu skvělých kámošů a naučili se správně pohybovat. Takže díky Brightově a Alexově terapii jsem se z těch depresí dostala a začala se znovu smát. Samozřejmě, že už nikdy nebudu stejná jako dřív. Lidé se prostě mění a po smrti milovaného člověka to jde ještě rychleji, ale řekla bych, že jsem teď duševně silnější a jen tak něco mě nerozhází.
Jinak náš táta je úplně skvělej. Všechno se snažil brát pozitivně a hlavně neztrácel naději, čímž docílil toho, že jsme se více stmelili jako rodina. Nakonec to na něj taky dolehlo a rozhodl se, že se přestěhujeme do Anglie. Na jednu stranu jsem ho nenáviděla za to, že chce abychom všechny a všechno opustili a odjeli do úplně nového prostředí. A na druhou stranu jsem ho chápala, že potřebuje změnu a trochu odstup. Takže jsem se tedy přestěhovali. Musela jsem v Americe nechat Alexe, školu a ještě mnoho dalších přátel a věcí.
A jestli se ptáte co měl znamenat ten výstup na začátku tak to byl úryvek z našeho tanečního tréninku. Chodím totiž na střední v Cambridge, kde jsme založili taneční tým tygrů. Nemáme vyhraněný určitý styl tance, je to tak od každého něco. Hlavně to je směsice hip-hopu, street dancu, r'n'b. taky do toho občas kombinujeme latinské párové tance a kluci dost často a rádi přidávají různé skoky a salta. Pokud jde o hudbu, na kterou tancujeme tak tu nám obstarávají kluci ze skupiny McFly, kteří jsou současně našimi kamarády, teda moji jsou určitěJ. A jelikož oni dělají hlavně rockovou muziku tak mi si jí pak sami zremizujeme, aby nám to seděloJ. Jinak pokud jde o naše úspěchy tak musím sebekriticky uznat, že jsme dost dobrý a to neříkám jenom proto, že jsem kapitánka týmu. No dobře možná, že jsem trochu ovlivněná, ale vzhledem k tomu, že vyhráváme v Anglii jednu soutěž za druhou tak zase tak špatný být nemůžemeJ. A právě proto jsem nás přihlásila do soutěže, kterou vyhlásila jedna Americká taneční agentura. Je to tak trochu souboj mezi Evropou a Amerikou, protože byli vybrány 3 týmy z Ameriky a 3 týmy z Evropy a do těch třech nejlepších z Evropy patříme i my, tygři z Cambridge. Takže skoro každé odpoledne se scházíme a pilně trénujeme kroky, se kterými nám pomáhá náš trenér Harry. Chceme totiž vyhrát, kdo by nechtěl! Vítěz dostane poukázku na koupi nových počítačů a dostane možnost nahrát videoklip s Corbinem BleuJ. A zřejmě by nebylo až tak od věci kdybych Vám představila náš tým. Je nás 11 z toho 7 holek a 4 kluci. A jsou to: Brian, Chris, Mikel, Pierre dále pak Nataly, Jenn, Rachel, Werča, Ella, Kara a naší skvartu uzavírá moje maličkostJ.


"Tak fajn byli jste úžasný! Pro dnešek už to stačilo!" chválí nás po tréninku Harry "je před Vámi víkend takže odpočívejte a v pondělí se sejdeme přesně v 5:00 na letišti. Na nikoho nečekáme. Kdo se opozdí, zůstává doma!" varuje nás "Cože? To jako v 5 ráno?" nevěří Pierre svým uším "Ano, ano, ano ráno. Jestli se ti to nelíbí tak máš smůlu a nebo zůstaň doma!" setře ho Harry "Ne v pohodě, budu tam" ujistí trenéra Pierre a už odcházíme z tělocvičny.

Jakmile přijdu domů tak letím k sobě do pokoje a rychle zapínám počítač. Musím se podívat kdo ještě postoupil z Ameriky. Tak a už to tady máme, jsou to: Orlové z North High, Válečníci z Ist High - tyhle dva týmy neznám, budu se muset trochu informovat. A jako posledním týmem jsou Pumy z Pesifik High - cože??? To není možný, já myslela, že tancovat nechtěj…
Abyste tomu rozuměli na Pesifik High jsem dříve chodila. Snažila jsem se holky přesvědčit, abychom založili taneční skupinu, ale ony nechtěly. A teď se dozvím, že mi vlastně ukradly nápad a ani mi to nebyly schopný říct do očí, takže mám o důvod víc vyhrát.Rychle překliknu na profil skupiny. No jasně Rebecca a Nina - to jsou mrchy. Další členy neznám, ale brzo je zřejmě poznám. Hlavní tanečnicí a kapitánkou je Gina Carmichael a vypadá to, že jsou docela dobrý. V Americe vyhrávají jednu cenu za druhou a nemají konkurenci, ale jakmile se střetnou s námi tak jí hned mít budou!

"Čau ségra!" vtrhne mi můj milovaný bráška do pokoje bez zaklepání, opět! "Brighte, znovu ti opakuju abys klepal! Co kdybych tady měla nějakýho frajera a ty bys nás přistihnul Infla Granty?" řeknu naštvaně a zároveň mám co dělat abych se nezačala smát "Hele sestři nech si ty vtípky!" řekne přísně "kdyby se něco takovýho stalo tak ten tvůj frajer by byl buď mrtvej nebo ochrnutej!" "Proč ochrnutej?" nechápu "Protože by na tebe jenom šáhnul a zpřerážel bych mu všechny kosti v těle!" řekne bráška "Njn ty můj ochránče, ale jako klídek..s takovýmhle přístupem se nikdy nevdám" řeknu a hraně popotáhnu "Na to máš dost času!" řekne Bright a chce ještě pokračovat, ale já po něm hodím polštář a strhne se to v polštářovou bitku. Po chvíli toho necháme a já jdu uvařit večeři. Během mého kuchtění dorazil táta a po společné večeři jsme zasedli k televizi. Po chvíli mě, ale přepadla únava takže jsem se odebrala k sobě do pokoje. Tam se zachumlala do peřin a usnula.

Ráno jsme se vydali do Londýna na nákupy. Musela jsem si koupit nějaký věci na tu soutěž. Táta s Brightem jeli se mnou, že prej jako módní poradci a tělesná stráž, ale nakonec jsem si z nich udělala nosičeJ.

Tak a je to tady! Den D - odlet na taneční soutěž do Ameriky. Ježiš já se tak těším. Zase v Americe - můj rodný kontinentJ. Škoda jenom, že se ta soutěž nekoná ve Philadelfii, bych se mohla zajít podívat na náš starý dům nebo navštívit Alexe, ale ono né!!! Musí se to konat v New Jersey!
Před vchodem na letiště jsem se loučila s tátou a bráškou. Objímali mě jako kdybych se neměla vrátit. "Proboha tati vždyť mě umačkáš!" a s nataženýma rukama se snažím ubránit dalšímu zuřivému objetí. "Promiň" pípne táta "Dobrý. Nebojte se budu na sebe dávat pozor. Až dorazím zavolám. Budu podávat denní hlášení a budu se na Vás těšit až se na nás přijedete podívat" řeknu a naposledy se s nimi obejmu. Popadnu tašky a jdu do letištní haly. Nemusím ani moc dlouho hledat a zahlédnu Ellu jak na mě nadšeně mává. Se všemi se pozdravím a za minutku dorazí Harry. "Tak doufám, že jsem tu všichni.." "Počkejte! Počkejte ne mě!" uslyšíme za sebou naléhavý hlas. Otočíme se a uvidíme Pierra, který se velkou rychlostí řítí k nám. "Pozdě!" prohlásí trenér "Jenom o minutku, zaspal jsem" odvětí mu Pierre a Harry už ho radši neřeší. "Tak dobře bando. Žádný ječení, zpívání, rapování, tancování, házení jakýchkoliv předmětů se v letadle konat nebude, ano?! Uvědomte si, že jste už skoro dospělci a né nějaká školka, tak se podle toho zařiďte. V případě porušení zákazu si na Vás vymyslím trest, jasné?" "Jasné!" odvětíme sborově. "Prosíme cestující letu číslo 325 do New Jersey, aby se dostavily k terminálu číslo 35" ozve se z rozhlasu a my pod velením našeho trenéra vyrazíme.

V letadle si pustím i-pod a po chvíli usnu. Jenže jsem se pořád budila s noční můrou, ve které hrála hlavní roli Gina. Nejdřív popudila celý můj tým proti mně a nakonec ještě vyhrála tu taneční soutěž. Ta holka je děsná leze mi už i do snu.

Asi po 20-i hodinovém letu jsme konečně dorazili do New Jersey. Na letišti na nás čekal autobus, který nás odvezl do hotelu.

Pokráčko příště!...jinak příští díl bude taky seznamovací..tentokrát s Ginou...a pak už to začne pomalu nabírat na obrátkách.....Smícha prosíme komenty....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 afcg afcg | 13. září 2009 v 20:48 | Reagovat

omg!! :-!

2 Mirka-adminka Mirka-adminka | 14. září 2009 v 17:22 | Reagovat

pane bože!!!Co zase omg?? Nechoď sem,když se ti "dělá" blbě!!!Už sem nelez!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama