Mirka: 374852213
Kontaktní e-mail: ffky-o-jobros.blog.cz@seznam.cz

Top Secret-8.díl

2. listopadu 2009 v 17:07 | jAnČa&KiKi |  FFka-Top Secret
Top Secret! 8. Díl

No ehm co říct…asi tak, že mi trochu hráblo a neudržela jsem se…a trochu více jsem se rozepsala…takže tenhle díl je o Nickovi a Jess….only…. J jAnČa

Jessica
Ve dveřích stojí Nick….to by nebylo nic tak zvláštního, kdyby na sobě neměl jenom ručník a z těch jeho mokrých kudrlinek by mu nekapaly kapky vody a ty mu dále nestékaly po jeho vypracovaných pažích a hrudníku. Bože co to plácám? Jess vzpamatuj se!!! Vždyť ho nesnášíš! Ale proč mi teda srdce bije jako splašené? To bude asi tím zdejším podnebímJ. "Ehm, ahoj, potřebuješ něco?" vytrhne mě po chvíli Nick z mého snění "Jo…jáá…." Začnu nesmyslně koktat no tak holka vzpamatuj se! Je to jenom chlap, BE COOL!!! "Mohl bys to prosím tě ztlumit? Není slyšet vlastního slova!" vyslovím svojí prosbu. Ehm, vyslovila??? Spíš dost zařvala, aby mě vůbec přes ten randál slyšel a prosbu? Nechtěla jsem ho náhodou seřvat a vynadat mu? Myslím, že JO! "Jo jasně promiň, počkej chvilku" řekne Nicku, zapadne do pokoje, ztiší ten kravál a vrátí se ke mně. "A je to!" prohlásí s vítězoslavným úsměvem na rtech. "Díky, tak čau" chci se co nejdřív vypařit "Ne počkej!" vykřikne a chytí mě za ruku "Nechceš jít dál?" zeptá se, se šibalským úsměvem "A proč jako?" odpovím mu otázkou a zkřížím si ruce na prsou, takovouhle reakci asi nečekal "No mohli bychom …..třeba…totiž…" začane koktat. Musím se smát, je tak sladkej, když je nervózní. Ne! STOP! Žádný sladkej, kyselej zní líp! Jo je kyselej!
"Hey! Není ti nic?" vrátí mě Nick zpátky na zem "Ne! Nic mi není. Kde jsme to přestali? JO už vím, právě si mi udával důvody, proč bych měla jít do tvého pokoje. Tak?" řeknu a mám co dělat abych nevybuchla smíchy "Myslel jsem, že bychom si mohli popovídat" řekne Nick svou myšlenku nahlas "Hmm a o čem bychom si měli povídat?" zeptám se znovu "Tak o všem možném, co nás zrovna napadne" "No já nevím" zaváhám "Nebo bychom si mohli něco zahrát" vykřikne další svůj nápad "Zahrát?" zopakuju s pozvednutým obočím "Samozřejmě ve vší počestnosti!" začne se Nick obhajovat při pohledu na můj výraz "Samozřejmě" prohlásím s mírnou ironií v hlase. "Tak?" zeptá se po chvíli ticha. "Dobře, dobře přemluvils mě" svolím a Nickův obličej se rozzáří. Hned mě chytí za ruku a vtáhne dovnitř.

Můj první dojem z pokoje by se dal vyjádřit jedním slovem: HRŮZA, všude bylo rozházené oblečení, cédéčka, papírky od bonbónů a kdo ví co ještě. Prostě typicky klučičí pokoj. "Nicku? To jste stihli udělat takovej bynec za tu hodinu co jste v tomhle pokoji?" neodolám se nezeptat "Ouu jo, promiň. Oni bráchové jsou děsný boldeláři, hned to trochu poklidím" řekne a začne to oblečení uklízet. Lépe řečeno snaží se. Jelikož má stále na sobě jenom ten ručník, který si musí občas přidržet, aby mu nespadl tak mu to moc nejde. "Počkej, pomůžu ti" slituju se nad ním a taky začnu oblečení sbírat. "Díky" pípne Nick "Dobrý, ale měl by ses jít konečně obléknout jinak nastydneš, já to tady dodělám" "Ale to nejde, přece tě nenechám" začne protestovat, ale "Hepšíííík" "Vidíš? Říkala jsem to! Koukej mazat!" skoro ho dokopu do koupelny a dám se do práce. Jelikož nevím, který kus oblečení patří komu, pouze je složím a dám na židli. Papírky jsem vyházím a cédéčka dám na stůl. "Wow nespletl jsem si pokoj?" ozve se za mnou Nick "Nene, jsi tu správně" usměju se a otočím se na něj. V tu chvíli se zarazím. Nick stojí totiž přímo u mě a teď jsme obličeji u sebe skoro na pět cm. "Ježiši, tys mě vylekal" "Promiň" omluví se Nick. Z rádia se začne ozývat pomalá písnička Not Mean To Be od Theory of A Deadman a Nick se zeptá "Smím prosit?" já se usměju a mírně kývnu hlavou na znamení souhlasu. Na nic nečeká, obejme mě kolem pasu a pořádně si mě k sobě přivine. Já jsem ho objejmu kolem krku a začneme tančit. Jsme na sebe doslova namáčknutí, ale ani jednomu to nevadí. Nick začne pomalu přesouvat svoje zvědavé ručičky k mým bokům a mě to způsobuje husí kůži snad po celém těle. Z nějakého neznámého důvodu se na něj ještě více natisknu (jestli to bylo ještě možnéJ). Sama jsem nechápala svojí změnu chování na jednu stranu mi pořád ležela v žaludku ta rozbitá kytara a na té druhé jsem k němu začala něco cítit. Něco hodně silného, jak říkám, ani nevím, jestli jsem byla více omámená z té jeho krásné vůně nebo z jeho svalnatých paží, které mě teď vší silou k sobě tiskly a nechtěly pustit, ale potřebovala jsem cítit jeho blízkost, právě teď a tady. Moje srdce tlouklo jako splašené a u Nicka tomu nebylo jinak. Bylo to zvláštní, vůbec nic o něm nevím a přitom mám pocit, že ho znám celý život. "Musím znát tvoje jméno" prolomí Nick naše mlčení. Povolím objetí a podívám se mu do očí "Proč to chceš vědět?" zeptám se s mírným úsměvem "Protože by mě zajímalo, jaké jméno nosí dívka, která mi zamotala hlavu a ukradla srdce" ouuu cože??? Radši bude dělat, že jsem to neslyšela… "Ehm, hádej" usměju se a sednu si na postel. "Hmmm" zabručí, stoupne si přede mě a celou si mě prohlíží. Začne se škrábat na bradě a zřejmě přemýšlí. "Už to mám!" vykřikne po chvíli "Tak schválně" pobídnu ho "Lily?" zeptá se "Hmm, NE!" "Charlin?" "NE!" "Amy?" "Hmm" teď mě trochu dostal "Ano?" pozvedne obočí a konečně si sedne vedle mě na postel "Trefil ses…" "JO! Jsem dobrej!" začne se radovat "Počkej! Nech mě domluvit" začnu se smát "Nesměj se mi a radši to dořekni!" skoro mi vynadá "Dobře mno, trefil ses, ale jenom z části Amy je moje druhé jméno" vysvětlím "Ahááá, ale tak alespoň něco. Neměl bych dostal nějakou odměnu?" zeptá se s úsměvem na rtech "Cože? Za co jako? Za to, že si měl náhodou štěstí? To teda newim…a co by sis jako představoval?" "Pusu!" vykřikne bez přemýšlení a já jenom koukám. "Fajn!" řeknu, zadívám se do těch jeho hnědých očí a začnu se k němu přibližovat. Když už jsem těsně u něj tak se Nick taky nahne k polibku, ale já na poslední chvíli uhnu a dám mu pusu na tvář. "Ale já chtěl pořádnou pusu" zakňučí "Ale to jsi neříkal. Řekl jsi, že chceš pusu, ale kam nebo další podrobnosti si nestanovil" řeknu a nevině se usměju "Už vím, jak se jmenuješ" vykřikne vítězoslavně "Fakt? Tak schválně" "Angel" "hmmm NE! A jak si na to přišel?" "Protože jsi krásná jako anděl" řekne a pohladí mě po tváři "Já a anděl? Ha ha ha, to sis mě asi s někým spletl! Spíš bych se přirovnala k ďáblovi" "Fajn! Anděl s duší ďábla! To se mi líbí!" zazubí se a teď se ke mně začne přibližovat on. Už jsme byli těsně u sebe, když "Jo to bylo dobrý!!! Ale,….ouuuu pardon" vtrhne tam Joe s Kevinem a my s Nickem od sebe odskočíme. "Copak se tady dělo?" zeptá se Kevin zvědavě "N-n-nic!" vykoktá ze sebe Nick "Taky myslím, že se něco změnilo" přitakává mu Joe "Ale né, prosím tě!" snažím se to zahrát do autu, ale kluci si nás pořád tak divně prohlížejí "Už to mám!" vykřikne Kevin a my s Nickem ztuhneme "Vy jste…..tu uklidili!" vypadne z něj a my si oddychneme. "Jo, pravda, trochu jsme tu poklidili. No nic my už musíme jít, takže sbohem kluci" řekne Nick popadne mě za ruku a táhne z pokoje. Stačím jenom zakřičet rychlé "Čau" a už jsme venku. Nick stále nezastavuje a nakonec mě dotáhne na pláž. "Wow Nicku chceš mi vykloubit ruku?" vytrhnu se konečně z jeho sevření a třu si pochroumané zápěstí. "Promiň, ale chtěl jsem pro nás jenom trochu soukromí" "Soukromí? Proč?" nechápu "Aby nás někdo nerušil" "V čem jako?" "No přece v našem povídání" vysvětlí s úsměvem "Aha, mno zatím jsme si hodně popovídali" řeknu ironicky, Nick se zasměje a po chvíli se už doopravdy rozpovídáme. Ptáte se o čem? Odpověď je jednoduchá - O VŠEM! Hlavně teda jsme se každý snažili zjistit co nejvíce informací o tom druhém. Musím uznat, že při Nickových historkách z dětství jsem umírala smíchy. "Ne to si neudělal!" nemůžu uvěřit tomu, že jako čtyřletý vlezl do popelnice, vytáhl si z ní staré preclíky a snědl je "Ale jo udělal!" smál se "No fuj! Tak jestli jsem ti chtěla dát někdy pusu, tak teď už nechci!" vypadne ze mě, ale Nick se zarazí "Tys mi chtěla dát pusu?" chytne mě hned za slovo "Ehm, Ne?! Myslela jsem, KDYBYCH NĚKDY CHTĚLA" snažím se mu to vymluvit "No jasně! Chtěla si mi ji dát" trvá si na svém "Nechtěla!" "Chtěla!" "Nechtěla!" začne se hádat, až to přeroste ve vodní bitku v moři. "Nicku už přestaň!" prosím ho, ať už na mě přestane cákat vodu "Až to přiznáš!" "Co jako?" nechápu, co mi naznačuje. Přitáhne si mě k sobě za boky "Že se ti líbím a že mě máš ráda" prohlásí sebevědomě a já jenom zírám. "Si nějak věříš, nezdá se ti?" krotím ho "Nezdá! Tak už to přiznej!" přemlouvá mě "Ale holky nedělají první krok" odporuji dál "Ale já ho už udělal?" "Fakt? Kdy?" "Už jsem tě chtěl přece asi třikrát políbit, ale vždycky mi to někdo překazil. To nic neznamená?" zeptá se "Ehm, těžko říct takhle z hlavy" nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo "Tak fajn, strašně se mi líbíš ….a……asi tě mám rád" vysype ze sebe nakonec Nick "Asi?" škádlím ho dál "Dobře, dobře asi URČITĚ!" řekne a krásně s na mě usměje. Jediná moje reakce je, že ho pořádně obejmu. Původně to mělo být jenom letmé objetí, ale Nick mě nějak nechtěl pustit, takže se to protáhlo na trochu delší chvíli. "Taky tě mám ráda" řeknu po chvíli "Vážně?" zeptá se Nick zřejmě pro jistotu a podívá se mi do očí "Jo, sice nevím jak se mi může líbit takový pako jako jsi ty, ..plus se skoro neznáme…ale je to tak.. takže…"
Nick mi skočí do řeči "Tak se poznáme" prohlásí prostě a znovu se mi zadívá hluboko do očí. Začneme se k sobě přibližovat. Už se skoro dotýkáme nosy cítím Nickův zrychlený dech na své tváři, pomalu přivírám oči a čekám, až se naše rty spojí v jedny………………….





To Be Continued ………
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danger.G!rl Danger.G!rl | Web | 7. listopadu 2009 v 13:13 | Reagovat

mám se super ty??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama